Neděle, Listopad 19

Základy fotografování: clona, čas a ISO

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

Vítám Vás u první části mé série článků o základech fotografování. Jak už je z názvu patrné, v tomto článku se dozvíte něco o trojúhelníku, který musí znát každý fotograf.

Bez tohoto trojúhelníku totiž jinak, než na automat nebudete moci fotit. Dále neporozumíte různým módům Vašeho fotoaparátu a rozhodně neporozumíte plně manuálnímu režimu, který je samozřejmě ideálnější, než plný automat, pokud to s focením myslíte vážně.

Základní princip fungování fotoaparátu

Popíšeme si tedy tři základní parametry nastavení fotoaparátu, které jsou na sobě závislé, a pro vyváženou fotografii, nezbytné. Jedná se tedy o clonu, čas a ISO. Ještě než Vám je popíšu, pojďme si vysvětlit základní princip digitálních fotoaparátů – takovou „cestu světla“.

Pokud se rozhodneme vyfotit nějakou scénu, pravděpodobně správně namíříme fotoaparát a zmáčkneme tlačítko spouště. Je hotovo. Po stisknutí spouště se ale uděje několik klíčových procesů, které díky času, cloně a citlivosti ISO budete moci ovládat. Světlo totiž projde nejprve objektivem fotoaparátu, kde ho již samotný objektiv dokáže regulovat pomocí clony.

Poté dorazí na samotný čip fotoaparátu, který dané světlo bude přijímat pouze po určitý časový úsek – čas. Čip však umí být na světlo také různě citlivý a pokud je ho málo, můžeme citlivost zvýšit pomocí hodnoty ISO. Po uplynutí času snímání fotografie se data zpracují a v podobě obrázku se uloží na paměťovou kartu.

Clona – f

Jak jsem již výše popsal „cestu světla“, začneme tedy popořadě a to clonou. To je totiž první element, který dokáže regulovat přísun světla na čip fotoaparátu a nachází se přímo v objektivu fotoaparátu. Je obsažen jak ve výměnných objektivech, tak v těch, které jsou pevnou součástí těla fotoaparátu. Například takové mobily clonou vůbec nedisponují. Více o objektivech a jejich parametrech se dozvíte v některé z dalších částí této série.

Clona je tvořena několika kovovými lamelami, které se od sebe vzdalují a přibližují podle toho, jaké clonové číslo nastaví automatika fotoaparátu, nebo Vy. U některých objektivů je nastavení clony plně manuální a pro její ovládání je nutné fyzicky otočit s některým z kroužků na objektivu. U clony platí jednoduchá nepřímá úměra – čím vyšší je clonové číslo (f/8, f/22,..), tím méně světla projde objektivem. Stejně to funguje i opačně – pokud je clonové číslo nižší (f/3,2, f/1,4,..), objektivem projde více světla na čip fotoaprátu.

Řízení světla pomocí clony je tedy jednoduché, že? Čím světelnější objektiv, tím lépe bude Váš fotoaparát pojímat světlo za ztížených světelných podmínek a tvořit tak lepší fotografie. Jenže k cloně, ostatně jako ke všem zmiňovaným parametrům, se váže i vedlejší efekt. Tím je hloubka ostrosti. Čím více máte clonu otevřenou, tím více světla projde objektivem a zároveň tím nižší je hloubka ostrosti. Je to vlastně taková vzdálenost od fotoaparátu, na kterou drží objektiv ostrou fotku.

Při velmi nízké cloně f/1,4 se tedy může, např. při focení portrétu, stát, že obličej bude krásně ostrý, pozadí velmi rozmazané, ale uši a nos již nebudou tolik ostré, jako kdybychom použili vyšší clonové číslo. Nopak čím vyšší clonové číslo použijeme, tím méně světla objektivem projde a tím větší bude hloubka ostrosti, tudíž pozadí za fotografovaným člověkem již nebude tolik pěkně rozmazané. Nejlepší ukázkou budou naše testovací fotografie.

Jak jsem tedy výše vysvětloval, sami se můžete přesvědčit o tom, že pozadí za „dvackou“ je při cloně f/1.8 krásně rozmazané, ale při cloně f/22 je již pozadí výrazně ostřejší. Čím dále budete od fotografovaného předmětu, tím markantnější změna bude. Nízká clona je tak super např. na portéty nebo produktové fotografie. Fotografie slečny vypadá s clonou f/1.8 mnohem lépe, než s clonou f/22.

Čas

Čas určuje, jak dlouho bude čip ve fotoaparátu světlo snímat. U zrcadlovek se to projeví také zvukově, jelikož se např. při delším času zrcátko odklopí na delší dobu. Platí, že čím delší čas, tím více světla zachytíte. Tudíž prakticky se sebevyšší clonou a nejnižší hodnotou ISO vyfotím i v noci krásnou fotku, že? Ano, prakticky ano. Ale k delším časům se váže „nepříjemnost“ v podobě větší náchylnosti na rozmazání fotografie. Po dobu snímání scény se totiž s fotoaparátem ani scénou nesmí ani trochu pohnout, jelikož by to ústilo v rozmazanou fotografii.

To ale samozřejmě nemusí být vždy na škodu, například v situacích, kde chcete pomocí fotografie dát najevo rušnost daného místa, nebo ukázat rychlost daného předmětu. Pokud ale fotíte „z ruky“ a chcete mít ostré fotografie, nechodil bych s časem nikam daleko. Naopak ale platí to, že čím kratší čas, tím více dokážeme „zmrazit“ danou scénu. Například rychle letící pták nebo rychle jedoucí auto dokážeme na fotografii naprosto zastavit. Při hrátkách s delším časem tedy rozhodně doporučuji mít objektiv s optickou stabilizací (OIS, VR) – nebo stabilizovaný čip (pouze u dražších fotoaparátů), stativ a dálkovou spoušť (nebo minimálně používat samospoušť).

Co když ale řeknu, že s delším časem dokážu ostře zachytit rychle jedoucí auto a vytvořit super efektní fotografii? To by přeci popíralo veškeré fakty, které jsem výše zmiňoval. Přesto to i bez vyvrácení jakéhokoli faktu dokážu – pomocí techniky, která se nazývá panning. Vyžaduje sice více trpělivosti, ale výsledné fotografie jsou opravdu efektní.

Panning provedeme tak, že na fotoaparátu nastavíme delší čas a počkáme si, jako na ukázkovém snímku, např. na jedoucí auto. V požadovanou chvíli zmáčkneme tlačítko spouště a s fotoaparátem po dobu snímání pohybujeme ve směru pohybujícího se objektu. Pokud to provedeme správně, auto zůstane ostré, ale rozmaže se celé okolí, což navodí dojem opravdu rychle jedoucího vozu.

ISO

Tou poslední, ale stále velmi důležitou částí, která doplňuje náš trojúhelník parametrů nastavení fotoaparátu, je ISO. To definuje citlivost fotografického čipu na světlo. Tudíž za špatného světla pouze nastavím vysokou citlivost, clonu neřeším a čas si nastavím krátký, aby to nebylo rozmazané, ne? Teoreticky to samozřejmě platí, prakticky nikoliv.

Výřez z fotografie, ISO25600

Nerozlučným parťákem vyšší citlivosti ISO je totiž digitální šum. Ten se na fotografii projevuje prostřednictvím různobarevných teček rozesetých všude možně po snímku, což rozhodně není hezké. Fotka s šumem = fotka k vymazání. Citlivost tedy zvyšujte pouze v případech, kdy není jiné východisko (delší čas, nižší clonové číslo). Pokud je tedy clona v objektivu otevřená na maximum a delší čas si již nemůžete dovolit, ale fotografie jsou stále tmavé, nezbývá, než zvýšit ISO.

To tedy pomůže zachytit více světla. Jeho hodnoty začínají u většiny fotoaparátů na hodnotě 50 nebo 100 a jejich následující hodnota je vždy dvojnásobek té předchozí (50, 100, 200, 400, 800,..). Pokud Váš fotoaparát umožňuje nastavení citlivosti ISO i někde mezi těmito hodnotami, je to kompenzováno pouze softwarově, tudíž tyto hodnoty rovnou můžete ignorovat a používat jen dvojnásobkové. Obecně platí, že čím menší čip ve fotoaparátu, tím vyšší náchylnost na šum při vyšších hodnotách ISO. Je to dané také velikostí pixelu. Velikost 24MPx na 1″ snímači bude rozhodně jiná, než 24MPx na Full Frame snímači.

Pokud máte tedy menší fotoaparát s menším čipem, dosáhnete šumu s vyšší hodnotou ISO jednodušeji, než na větším fotoaparátu s větším čipem. Fyzické rozměry fotoaparátu ale neberte v potaz, dávejte pozor přímo na udávanou velikost čipu, jelikož se samozřejmě dá pořídit i kompaktní fotoaparát s APS-C nebo Full Frame čipem, jenže to už se bavíme o vyšší dívčí cenové kategorii.

Závěr

Nyní tedy znáte dopady těchto tří nastavení na fotografii a je nutné je znát. Přestože jste třeba momentálně přehlceni informacemi, vraťte se zítra a přečtěte si článek znovu. Mezitím vytáhněte Váš nový fotoaparát a nastavte některý z poloautomatických režimů (priorita času, priorita clony) nebo rovnou manuální režim a vyražte si hrát. Jedině tak dostanete rychlé nastavení těchto tří aspektů do ruky.

f/4.5, 1/60s, ISO800

Po zakoupení mé první zrcadlovky jsem před každým focením několik sekund vše nastavoval, dokonce si i nahlas říkal, co dělám a jaký to bude mít dopad na snímek a poté si ještě vyfotil několik testovacích fotografií, abych měl jistotu, zda jsem vše nastavil pro danou scénu správně. Nyní je to pro mne záležitost několika otočení ovládacími kolečky na fotoaparátu a fotografie je na světě (pardon, na kartě..).

Sdílet článek pomocí:

O autorovi

Jsem studentem informačních technologií a od mala mě baví hardware a sítě. Největší "srdcovkou" jsou pro mě smartphony a široká paleta příslušenství pro ně. Jsem jasný Androiďák, který se však nebrání novým poznatkům a zkušenostem.

1 komentář

  1. Vážený pane, Vaše „výuka“ velmi srozumitelná, již se těším na další články (!!)
    Zdravím a přeji pěkný den
    Aljoša M. , Praha

Zanechte odpověď